Když komunisté káží o vraždách...
Odhlédněme v tomto příspěvku od toho, zda je oficiální ocenění činnosti bratrů Mašínových správné, či nikoliv, to lze jen sotva z objektivního hlediska posoudit. Spíše mě v bouřlivé debatě, jež se strhla po tomto kontroverzním kroku premiéra Topolánka zarazily pohoršené reakce a silná slova představitelů KSČM, tedy strany, jež se oficiálně hlásí k odkazu minulého režimu, tedy i k jeho zločinům a nedemokratičnosti; vzpomeňme kupříkladu systematickou likvidaci politické opozice či politické procesy v 50.letech.
Výrazy jako "rozpor s historickou pravdou", že "vrah zůstane vrahem" a "útok na podstatu lidské důstojnosti" zní z úst představitelů KSČM, jedné z nejsilnějších a zároveň nejortxodoxnějších komunistických stran v Evropě, jež oddaně uznává odkaz čtyřicetiletého teroru pod taktovkou komunistů, více než bizarně. Jen sotva může někdo, kdo se otevřeně hlásí k násilí a represím doby nedávno minulé, kriticky hodnotit a odsuzovat činy nikoho jiného, jakkoliv je kritika představitelů KSČM "pochopitelná" v tom smyslu, že skupina bratrů Mašínových působila proti tehdejšímu komunistickému režimu.
Zkrátka a dobře, v případě komunistů by bylo daleko přínosnějši si zamést před vlastním (více než čtyřicetiletou totalitou notně poznamenaným) prahem, než zcela pokrytecky a úzkoprse od řečnického pultíku odsuzovat vrahy, na pravou míru uvádět historické pravdy, respektive kázat o útocích na lidskou důstojnost. S útrpným povzdechem lze bohužel konstatovat, že podobně krátká pamět vzhledem k vlastním činům, pokrytectví a nedostatek sebekritiky a soudnosti jsou jedněmi z hlavních znaků tuzemské politické kultury.