Milionová kampaň příliv přednostních hlasů nepřinesla, Češková přesto zasedne v EP
Když jsem se před několika týdny při čekání na autobus z reklamního panelu u zastávky dozvěděl, že Praha miluje Andreu, nevěnoval jsem tomu příliš velkou pozornost. Ve chvíli, kdy na mě obličej černovlasé sedmatřicátnice z kandidátky ODS hleděl z bilboardů, plakátů, letáků, lístků za stěrači zaparkovaných aut a z dalších reklamních ploch takřka všude, neodolal jsem a začal se o ženu, kterou každý miluje, zajímat hlouběji.
Výše zmíněné tiskoviny mi osvětlily svůj účel poměrně záhy. Jejich účelem nebylo nic jiného, než zajistit ženě, kterou občanští demokraté nominovali na svou kandidátku jako číslo devět, dostatečný počet preferenčních hlasů na to, aby byla i z této více než nejisté pozice zvolena. Jedno se musí paní Češkové nechat: pokud obyvatelé našeho hlavního města a přilehlého okolí do této chvíle nevěděli, jak funguje systém preferenčního hlasování v evropských volbách, po invazi Andrey Češkové do ulic jsou jistě informováni více než dobře. Je pochopitelné, že předvolební kampaně na podporu jednotlivých kandidátů jsou jevem obvyklým, takto gigantický rozsah je však ojedinělý. Na otázku, zda může lokální političce, kterou před volbami prakticky nikdo neznal, pomoci taková masivní kampaň k předstižení svých lépe postavených kolegů na kandidátce díky preferenčním hlasům, jasně odpověděly právě volební výsledky. Odpověď zní: NE! Češková získala celkem 14 477 preferenčních hlasů, což z její kampaně dělá prostředek ryze prodělečný a neadresný. Občané Prahy a Středočeského kraje sice díky ní možná umějí nazpaměť pravidla pro přidělování preferenčních hlasů, samotné kandidátce však její kampaň přílišný užitek nepřinesla. To je způsobeno jednak její téměř absolutní neznámostí pro širokou veřejnost před volbami a zároveň tím, že se na svých letácích spokojila s prezentací "obšírného návodu, jak zakroužkovat na kandidátní listině číslo devět" a o svých programových cílech, prioritách a orientaci jaksi pomlčela. Zmíněných 14 477 preferenčních hlasů dostává hlubší kontext v porovnání s počty preferenčních hlasů u ostatních (a podstatně známějších) kandidátů ODS. Například Jaroslav Zvěřina záskal přes 34 000 "kroužků" u svého čísla na kandidátce, Jana Zahradila označilo 65 731 voličů občanských demokratů a Evžen Tošenovský získal dokonce přes 100 000 preferenčních hlasů.
Andrea Češková však zoufat nemusí. Občanští demokraté nakonec ve volbách do Evropského parlamentu získali devět poslaneckých mandátů, takže Češková se do Bruselu dostala i bez pomoci preferenčních hlasů. Naopak právě zmíněný Jaroslav Zvěřina zůstal prvním nezvoleným kandidátem ODS. Jak vidno, láska občanů k Andree Češkové nebyla ani náznakem tak velká, jak prezentovala její předvolební kampaň. Ačkoliv nákladná propagace vyzněla prakticky naprázdno, "číslo devět" se nakonec do Evropského parlamentu dostalo.