ParoubEGG, aneb ve stopách letícího vejce
Komu vaječná extempore pomohou? Jedná se o provokaci ODS? Nebo za tím vším stojí Paroubek? Takové a podobné otázky zmítají tuzemskými sdělovacími prostředky, diskusními fóry a hospodskými debatami. Co se ale až tak neřeší je, že vyřizování účtů a vyjadřování názorů skrze rvačky mezi Paroubkovými odpůrci a jakousi samozvanou ochrankou oranžových mítinků v podobě skalních příznivců ČSSD dokonale vystihuje úroveň politické kultury v České republice. Plýtvání vejci ve snaze zasáhnout pověstnou bradavici předsedy sociální demokracie je pouze jakýmsi vyvrcholením argumentační nouze v tuzemské politice. Díky létající vaječné munici na sociálně demokratických mítincích jaksi ustupují do pozadí podstatně důleitější věci, například politické programy jednotlivých stran. Řeší nekdo, jaké vize evropké integrace jednotliví kandidáti mají? Zajímá vás, co budou v případě zvolení v Evropském parlamentu prosazovat? Sami musíte uznat, že tyto otázky jsou jaksi upozaděny debatami o tom, kdo koho trefil vejcem, popřípadě vzájemným obviňováním, kdo je za vaječnou kanonádu odpovědný.
Tímto narážíme na pověstné jádro pudla. Politický boj v České republice již dávno bohužel není výrazem souboje argumentů a vizí, ale naopak spíše soubojem urážek, skandálů a nejrůznějších forem útoků. Politický program přestává být tím, čím strany a kandidáti oslovují voliče. Negativní kampaň, například jak jí použila ČSSD v loňských krajských volbách, je bezpochyby prostředkem legitimním a navíc účelným, což ostatně výsledek podzimních voleb ukázal více než jasně. Problém nastává ve chvíli, kdy se logické argumenty dostávají do pozadí a hlavního slova se ujímají urážky, útoky, popřípadě nátlak na nezávislost justice, pokud si paní soudkyně dovolí nesouhlasit s explicitním porušováním zákona ze strany středočeského hejtmana. V situace, kdy se každý bojí o své preference před následujícími volbami je jasné, že se strany uchylují raději k útokům na konkurenci než k prezentaci vlastního radikálního programu, kterým by mohli nedejbože příjít o část nerozhodnutých voličů. Konstruktivnost střídá destrukce, urážka nahrazuje myšlenku a letící vejce a strkající se přiznivci a odpůrci Jiřího Paroubka plně demonstrují vyprázděnost a argumentační zoufalost tuzemské politické scény. Ztrácí tudíž smysl otázka, kdo za vajíčkovými útoky stojí, neboť letící vajíčka jsou logickým obrazem toho, jak současná česká politická kultura vypadá...
Druhý obraz, který pověstná vajíčková válka vyvolala, je podstatně pozitivnější a optimističtější. Je to sice paradox, ale díky letícím slepičím produktům se o politiku začalo zajímat mnohem více mladých lidí, kteří předtím politickou situaci nesledovali, neboť se jich jaksi netýkala. Když to přeženeme, tak sice znali nějakýho Paroubka, který je čehosi předseda a nemá se rád s Topolánkem, který je předsedou čehosi jiného, ale hlubší zájem o politické dění u těchto lidí chyběl. To by právě vajíčka v ulicích a současně dostupnost masové komunikace a informačních zdrojů mohly změnit. To demonstruje například oblíbená komunikační síť Facebook, jejímž prostřednictvím mohou lidé snadno komunikovat, sdělovat své názory a vzájemně tyto názory sdílet a konfontovat. Právě nebývale čilá názorová konfontace a debata o volbách do Evropského parlamentu (nejen) ve vaječném kontextu indikuje zvýšený zájem mladé generace o politické dění, což je jev jen a jen kladný. Přece jen možná letící vejce ukázalo nějaké pozitivum...