Pražské jaro - pokus o demokratizaci společnosti?
Začněme však od začátku. Již v první polovině 60. let se začínaly vyskytovat hlasy, které žádaly revizi politických procesů z předchozího desetiletí. Stále častěji se mluvilo o nutnosti ekonomické reformy, neboť tvrdě centralizovaná ekonomika zaměřená na těžké strojírenství byla krajně nevýkonná. Velmi ožehavým tématem byla i tzv. slovenská otázka. Ani nálady ve společnosti nebyly nijak růžové (Vančura 1990: 11-12). Celá situace se vyhrotila na zasedání ÚV KSČ v prosinci 1967, kde se pozice prezidenta Novotného již povážlivě otřásala v základech. V lednu následujícího roku odstoupil z funkce prvního tajemníka strany, ve které ho nahradil dosud poměrně málo známý Alexander Dubček. Poprvé se také začalo uvažovat o dosud neslýchaném oddělení funkce prezidenta a generálního tajemníka strany – v březnu nahradil Novotného ve funkci hlavy státu generál Ludvík Svoboda. Vodopád personálních změn se však spustil na všech stranických úrovních.
Postupně se začínala výrazně měnit i rétorika stranických představitelů. Například v článku Josefa Smrkovského, který vyšel v deníku Práce se objevovaly výrazy jako „odstranění byrokracie“ nebo „odstranění deformací socialismu“. Základním problémem nově nastoupivších představitelů však byla absence jakéhokoliv souhrnného programu, jenž by shrnoval jejich cíle a požadavky. Proto byl urychleně vypracován Akční program KSČ nastiňující stěžejní úkoly pro budování „socialismu s lidskou tváří“, který byl jednomyslně schválen. V této chvíli však narážíme na první rozpor.
Jak by mohlo jít o kompletní demokratizaci společnosti, když v Akčním programu nenajdeme jedinou kritickou zmínku o budování socialismu. Jak je možné, že tento dokument nadále odsuzuje kapitalistické zřízení a i do budoucna počítá s vedoucí úlohou komunistické strany?
Je však třeba říci, že došlo k podstatnému uvolnění poměrů ve společnosti. Projevily se snahy o dodržování základních lidských práv, jako je právo spolčovací, shromažďovací nebo svoboda projevu. Byla také uvolněna cenzura – opět začaly vycházet Literární noviny, týdeník Svazu československých spisovatelů, jejichž tisk byl několik měsíců předtím represivně pozastaven. Začínaly se formovat také různé politicky zaměřené kluby a spolky. Z těch nejvýznamnějších je třeba zmínit Klub angažovaných nestraníků (KAN), jehož členové se hlásili k demokratickým a humanistickým ideálům, které byly nedílnou součástí podstaty První republiky. Vznikl také K231, jenž si za cíl vytyčil plnou rehabilitaci politických vězňů, na druhou stranu se však plně hlásil k budování socialismu. K rehabilitaci některých politických vězňů skutečně došlo, ve všech případech se však jednalo o straníky, kteří byli ospravedlňováni a odměňováni státními vyznamenáními. Rehabilitace se ovšem nedostalo žádné nekomunistické oběti politických procesů, tudíž před sebou máme další problém: jednou z hlavních zásad demokracie je přece všeobecná rovnost šancí. Proč tedy byli, pokud šlo skutečně o demokratizaci společnosti, očištěni pouze vězni se stranickou legitimací KSČ?
Ve výčtu jarních změn roku 1968 nesmíme v souvislosti s uvolňováním cenzury v žádném případě zapomenout ani na rostoucí vliv médií. Ne nadarmo Jiří Vančura ve své knize Naděje a zklamání, Pražské jaro 1968 zmiňuje dobovou karikaturu občana Československa sedícího v křesle jak, obklopen velkým množstvím novinových výtisků a s radiopřijímačem v ruce, sleduje televizi. Sdělovací prostředky už nebyly pouze tlumočníky názorů špiček KSČ, ale najednou se na novinových stránkách začínaly objevovat kritické články o obohacování se stranických představitelů, zločinech státní bezpečnosti nebo polemiky o příčinách tragické smrti Jana Masaryka. Nepřipomínají vám tato témata nápadně stránky dnešních, ryze demokratických, periodik?
Poslední významnou změnou Pražského jara byla snaha o reformu národního hospodářství, již měl pod patronátem Ota Šik. Jednalo se především o odstranění direktivního řízení ekonomiky, omezení přísné ochranářské politiky, snahu povolit drobné soukromé podnikání a dosud nepředstavitelnou myšlenku navázání spolupráce se západními kapitalistickými firmami. Snahy Oty Šika i dalších však byly, jak známo, v poměrně v raném stádiu utnuty vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Vraťme se však k naší původní otázce, zda bylo Pražské jaro pokusem o demokratizaci společnosti. Jak jsem již naznačil, podle mého názoru události jara roku 1968 demokratizačním aktem nebyly a ani být nemohly. Jak zmiňuje ve své knize Osmašedesátý český politik Petr Pithart, drtivá většina představitelů Pražského jara byli přesvědčení komunisté, od kterých vzhledem k jejich spjatosti s režimem nebylo možné očekávat žádné pronikavé snahy o změnu politického uspořádání, ale maximálně odstranění jeho nejzjevnějších vad a jakési „zlidštění“.
I při pročítání akčního programu KSČ je více než jasné, že o přerodu na vyspělou evropskou demokratickou zemi nemůže být řeč. Sice je jasně patrné odhodlání se o státní moc dělit, nicméně vůbec není zmíněna myšlenka, že by komunistická strana nebyla v čele společnosti, což s myšlenkou pluralitní demokracie nemá nic společného. Vedení KSČ si také plánovalo nadále nechat ve svých rukách veškeré mocenské prostředky, byť bylo připraveno na určité sebeomezení v jejich užití. O dalším nenaplněném principu demokracie - rovnosti všech občanů jsem již mluvil v souvislosti s rehabilitací politických vězňů. I řízení ekonomiky mělo zůstat de facto v rukou státu a nic na tom neměly změnit ani ústupky ve formě povolení drobných živnostníků ani další změny v ekonomické sféře. Je nutno přiznat, že v platnost vstoupilo uznání poměrně široké škály lidských práv. Nelze ani opomenout, že velké množství dalších lidských práv zůstávalo pro občany Československa něčím zcela neznámým.
Sečteno a podtrženo: Pražské jaro můžeme považovat za pokus o odstranění určitého škraloupu ze současného režimu a snahu o zlepšení životních a politických podmínek, který ovšem v demokratizaci bohužel přerůst nemohl. Spíše by se dal označit jako úsilí o alespoň částečné rozšíření pevně daných hranic režimu a ideologie.
Seznam použité literatury
Akční program KSČ, Praha 1968
Hájek, J.: 1968 – Mezník dějin – Svět a Pražské jaro – Intervence a odpor, Praha 1994
Pithart, P.: Osmašedesátý, Praha 1990
Vančura, J.: Naděje a zklamání, Pražské jaro 1968, Praha 1990
Komentáře
Přehled komentářů
FlipBooks are a great addition
to any passive income strategy. Because once you create a FlipBook, market it, share it & Earn it, it can technically sell itself.
Learn More https://www.youtube.com/watch?v=JfRrd79oCfk?12549
Generate Income Easily By Selling FlipBooks, eBook & Articles on Amazon KDP, Shopify, Etc
(Ronaldnof, 1. 4. 2024 4:01)