Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je jen sotva zpochybnitelné, že rozšíření Evropské unie (EU) o desítku nových států v roce 2004, (kromě Malty a Kypru) především z regionu střední a východní Evropy, přineslo významný badatelský prostor pro odborníky z řady různých vědeckých odvětví. Můžeme zkoumat ekonomický dopad vstupu na jednotlivé země, hodnotit rozšíření EU z řady pohledů mezinárodních vztahů, popřípadě je možno tento fenomén zkoumat optikou politologickou, a to z řady úhlů. Vítanou možností může být například zkoumání voleb do Evropského parlamentu (EP), jichž se voliči v inkriminovaných státech mohli poprvé zúčastnit již v roce 2004.

            Jedním ze základních faktorů voleb do Evropského parlamentu v roce 2004 byla překvapivě nízká účast voličů především ve zmíněných zemích střední a východní Evropy zatížených dědictvím komunistické nadvlády. Vyvstala tudíž zcela logická otázka, jak tuto nízkou účast odůvodnit, tím spíše, že voliči v předchozím roce vyjádřili svůj zájem o evropské záležitosti poměrně hojnou účastí v národních referendech o vstupu do EU. V komparaci s referendy účast ve volbách do EP prudce poklesla. Výrazný byl tento pokles zejména v Polsku či na Slovensku, kde se voleb zúčastnilo vůbec nejméně voličů a účast nepřesáhla ani hranici 20 % (Fauvelle-Aymar, Stegmaier 2008: 662). Základní vysvětlení rozdílu účasti voličů v obou zmíněných aktech je nasnadě; v případě referenda se jednalo o rozhodnutí o osudu vlastní země, kdežto volby do EP jsou voličům jaksi vzdáleny a potýkají se s nízkou účastí i v původních zemích EU.

            Je jistě namístě, že se nelze spokojit s pouhým konstatování, že volební účast v evropských volbách nebyla (a pravděpodobně v dohledné době ani nebude) nijak výrazně vysoká a dále se tímto problémem nezabývat. Lze se například zaměřit na jakousi prostorovou analýzu volební účasti, respektive na pokus o zjištění možných příčin nižšího či naopak vyššího zájmu voličů o volby do Evropského parlamentu. Christine Fauvelle-Aymarová a Mary Stegmaierová například ve svém pojednání rozvádějí faktor ekonomické vyspělosti jednotlivých regionů, coby možnou příčinu vyšší/nižší účasti ve volbách, úroveň pozitivnosti postoje voličů k Evropské unii jako takové. Autorky nabízejí k posouzení i faktory, jež označují jako politické. Prvním z nich je časový faktor případné souběžnosti voleb. Celkem logicky lze očekávat, že v oblastech, kde jsou evropské volby konány souběžně s jiným typem volebního aktu, bude účast voličů vyšší než tam, kde se konají pouze volby do EP samostatně.

K této tezi je možno poznamenat, že zvyšující se účast ve volbách, jež elektorát vnímá jako méně důležité až podružné, pokud se konají souběžně s volbami „důležitějšího“ rázu, je běžná i v rámci vnitrostátních volebních aktů. Ryze učebnicovým příkladem budiž Polsko, kde je volební účast ve volbách do Sejmu a do Senátu, který je vnímán jako méně významný, prakticky identické. Důvod je jednoduchý – volby do obou komor se konají souběžně.

            V souvislosti s volbami jiného typu a jejich vztahem k volbám do Evropského parlamentu Christine Fauvelle-Aymarová a Mary Stegmaierová nabízejí ještě dvě další hypotézy. Existuje předpoklad zvyšování volební účasti v souvislosti s blížícími se parlamentními či prezidentskými volbami. Tento předpoklad lze zdůvodňovat zvýšeným zájmem voličů o politiky, částečným prolínáním volebních kampaní pro volby na obou úrovních atd. Naopak, pokud se v nedávné době před volbami do EP konal volební akt na jiné úrovni, lze předpokládat, že voliči spíše vyjádřili své preference v nich, popřípadě jsou již předvolebním bojem unaveni a účast ve volbách do EP tak bude nižší.

            Je nabíledni, že uvedené teoretické premisy možná působí logickým dojmem, je však nutné je empiricky ověřit, či naopak vyvrátit. Fauvelle-Aymarová a Stegmaierová pro svou analýzu zvolily územní jednotky NUTS III, což lze vzhledem k rozsahu prováděného výzkumu a počtu zkoumaných objektů označit za dostačující. Pro ilustraci je možno nastínit, že jednotky úrovně NUTS III například v České republice odpovídají čtrnácti vyšším územně-správním celkům – krajům, které zároveň působí rovněž jako základní volební jednotky.

            Pro ověření výše nastíněných hypotéz je nutný sběr celé řady údajů, pochopitelně počínaje volební účastí, přes řadu ekonomických ukazatelů, až po výsledky referenda o vstupu jednotlivých zemí do EU, popřípadě informací o konání dalších volebních aktů. Závislou proměnnou analýzy se tak stala účast voličů ve volbách do EP v roce 2004 a nezávislé proměnné můžeme rozdělit do několika skupin. Jedná se o faktory (proměnné) ekonomické, politické a sociodemografické. V závislosti na tomto rozdělení proměnných bylo vytvořeno několik základních regresních modelů (viz Table 3 in Fauvelle-Aymar, Stegmaier 2008: 670). Dle toho, jakých hodnot nabývaly jednotlivé ukazatele v daných modelech, lze usuzovat, jaký vliv má konkrétní faktor na závislou proměnnou. Jako výrazný faktor lze označit například úroveň nezaměstnanosti.

            Je pochopitelně nutno reflektovat fakt, že zmíněný výzkum nelze chápat jako naprosto směrodatný. Jedná se pouze o celkovou analýzu, která dokazuje obecné vztahy mezi určitými proměnnými. Nicméně je možno fakta, která zmíněná analýza prezentuje, vnímat jako základní modely chování voličů ve volbách do EP v roce 2004. V obecné rovině tak můžeme konstatovat, že uvedený výzkum odhalil základní vzorce chování voličů v evropských volbách. Zhodnoceny byly nejen faktory týkající se postoje voličů k EU jako takové, ale i ekonomické faktory ovlivňující rozhodování elektorátu, vzdělanostní a věkový profil voličů, další politické okolnosti atd.

Literatura:

Fauvelle-Aymar, Christine; Stegmaier, Mary. 2008. Economic and political effects on

     European Parliamentary electoral turnout in post-communist Europe.

     Electoral studies Vol. 27; pp: 661-672.

    

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář