Jenčův blog, aneb každý už má webové stránky...

Každé malé dítě ví, že zrakovým čidlem člověka jsou oči, jejichž prostřednictvím jsme schopni poznávat a pozorovat své okolí. Biologickou terminologií se jedná o párový zrakový orgán uložený v dutině zvané očnice, obsahující mnoho milionů receptorových buněk…

   Pokusme se však  nad viděním světa zamyslet v diametrálně odlišné rovině. V knize francouzského spisovatele Antoina de Saint- Exupéryho Malý princ můžeme najít mimo jiné tento citát: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

„Co je to, proboha za nesmysl?“ ptám se při vší úctě k panu de Saint – Exupérymu sám sebe. „Jak může člověk vnímat objekty kolem sebe – jejich barvy, tvar, vlastnosti a krásu – pouze srdcem?“ Toto neobvyklé tvrzení začíná zaměstnávat mé mozkové závity s obdivuhodnou vytrvalostí, abych si zanedlouho uvědomil, že to vůbec není scestná myšlenka.

   Tak například když se seznámíte s nějakým novým člověkem, váš první dojem z něj bude ryze vizuální; přeměříte si dotyčného od hlavy až k patě a vzápětí vás postihne neodvratitelná tendence danou osobu nějakým způsobem „zaškatulkovat“, nemám pravdu? Na základě vzezření a čehosi nepopsatelného (říká se tomu, myslím, sympatie) byste před sebou stojícího člověka ohodnotili a zaujali vůči němu neměnné stanovisko. Ale pozor! Není to ani zdaleka tak jednoduché, neboť se spolu postupem času začínáte bavit a budovat si jakýsi vzájemný vztah. A právě v těchto okamžicích vstupuje vaše srdce, které začíná poznávaný objekt rentgenovat daleko více do hloubky. Tato podrobná studie může dříve nebo později přerůst v nějaký více či méně intenzivní cit.

   Ptáte se, jak city souvisejí s výše uvedeným úryvkem? Říkáte, že když člověka vidíte, okamžitě si o něm můžete udělat alespoň základní obrázek? Omyl!! Představte si, že jdete po přeplněné ulici vstříc svým každodenním sžíravým povinnostem a cestou potkáváte desítky, stovky a tisíce lidí. Drtivou většinu minete naprosto bez povšimnutí a ty ostatní pouze letmo přelétnete pohledem a spěcháte vystresovaně dál. Pro vás a vaše oči jsou pouze ubohými škatulkami s dávno vysypaným obsahem, připadají vám jako nicotná, uniformní a bezejmenná zrnka písku někde uprostřed Sahary. Uvědomte si však, že svým blízkým jsou právě tyto zdánlivě zbytečné a fádní osoby oporou v těžkých chvílích, smyslem života a někým, pro koho stojí za to se obětovat. To pochopitelně vaše oči nevidí a přirozeně nemohou ani při nejlepší vůli vidět, protože tyto city jsou ukryty hluboko v labyrintech lidských srdcí. Už chápete, co pan de Saint – Exupéry myslel?

   Rád bych ještě dodal, že se nemusí jednat vždy jen o lidi. Na každém kroku kolem sebe vidíte nespočet domů, oken, parků, plácků a zákoutí. Pro vás znamenají výhradně kulisu vaší cesty do práce nebo  na nákup, ale pro jiné mohou být právě tyto domy zárukou bezpečí, synonymem pohody či místem, kde se setkávají se svými blízkými. Proto nyní pokládám propisku, pokusím se otevřít své srdce a možná budu překvapen, co všechno najednou uvidím.