Líba Taylor - Neviňátka
Ach ouvej, jak je to dneska všechno drahé, jak my chudáci se máme špatně, vůbec nic si nemůžeme dovolit, šetříme kudy chodíme, nemáme co – s prominutím – do huby, žijeme ze dne na den... Takové a další nářky a stížnosti slyším z úst našich spoluobčanů stále častěji. Paradoxně v mnoha případech drží v rukou přeplněné tašky ze supermarketů, které všude rostou jako houby po vydatném dešti a dychtivý mykolog – nákupčí má stále rozšiřující se sortiment zboží. Téměř nikdo z nás, kteří pravidelně chodíme do supermarketu, každý den máme na stole čerstvé pečivo, automaticky se sprchujeme teplou vodou, při nemoci navštěvujeme – jak by mohl někdo poznamenat, za NEÚNOSNÝCH 30 korun – svého lékaře, a na zpravidla čisté toaletě po sobě běžně splachujeme, si v dané chvíli neuvědomí, že podobné banality nejsou ani zdaleka běžné pro všechny obyvatele naší planety. Možnost alespoň na chvíli se vžít do osudů lidí, kteří ani náznakem nemají takové štěstí jako my a přesto si nestěžují, nabízí v těchto dnech Rabasova galerie v Rakovníce prostřednictvím výstavy fotografky Líby Taylor s názvem Neviňátka.
Expozice fotografií je sice nerozsáhlá, nicméně jako hluboká exkurze do míst, kde děti umírají hlady, aids, chudoba, negramotnost a občanské války jsou pojmy stejně běžné jako u nás například toaletní papír či rohlík s máslem, bohatě postačuje. Autorka se snaží o komplexní pojetí dané problematiky, což se jí, díky širokému záběru tématiky fotografií a bez servítek pojatých popisků, beze sporu daří. Vychrtlé děti, které umírají hlady a na – pro běžného Evropana – zcela banální choroby, smutně hledí do objektivu fotoaparátu, aby byly vzápětí vystřídány například snímkem znetvořené ženy, která byla zasažena účinkem chemické bomby. Ohromující pohled na její ohyzdnou tvář je umocněn tím, že dotyčná drží v rukou fotografii své půvabné tváře v době před tím, než k poleptání došlo. Následují další momentky všedního života mnoha lidí v Africe, například svědectví o dětských vojácích, sirotcích, jejichž rodiče přišli o život během občanské války či zemřeli na aids a bizarní záběr „vzdělávání“ domorodců, kteří se na základě primitivních obrázků na dřevěných destičkách a makety ze stejného materiálu snaží pochopit použití kondomu.
Při prohlídce těchto snímků vůbec není složité se vžít do role lidí, kteří jen sní, nebo spíše nemají ani tušení o věcech pro nás naprosto všedních a samozřejmých. Často člověku běhá mráz po zádech když si na místě bezejmenných tváří z fotek představí sám sebe; skutečně to není příjemná vize. Vypovídající hodnotu tedy mají snímky Líby Taylor velmi vysokou, což je pro návštěvníky jen přínosem. Na výstavu postačuje jediná místnost s rozvěšenými fotografiemi; nejedná se tedy o nikterak honosný podnik, což jen dokresluje atmosféru a téma této expozice, která má šanci hluboce zasáhnout nitro svého návštěvníka. Přináší hluboký příběh a svědectví o životních podmínkách, které si drtivá většina z nás nedokáže představit ani v nejhorším snu. Jen navzdory všemu utrpení rozesmátá dětská tvář na snímku u východu jako by dávala odcházejícímu návštěvníkovi i sama sobě alespoň malou naději...
Líba Taylor: Neviňátka
Rabasova galerie Rakovník 14.-31.8.2008