Jdi na obsah Jdi na menu
 


Paříž 36

18. 6. 2009

Děj filmu je zasazen do divoké a nejisté doby druhé poloviny 30 let ve Francii, kdy byla země zmítána nepokoji a obavami, vlády se zde střídaly jako na běžícím páse, v Německu sílila nacistická hrozba a ze Sovětského svazu expandovala lákavá idea komunismu. V této době se odehrává příběh kabaretu s poetickým názvem Chansonia. Kabaret upadá, lidí chodí málo, a tak se jeho majitel ve zdánlivě bezvýchodné situaci zastřelí o silvestrovské noci roku 1935 a Chansonia je zavřena. S uzavřením přijde o práci i trojice přátel Pigoil, Jacky a Milou. Každý z nich se se svým osudem vypořádává jinak; Pigoil, kterému navíc uteče i manželka,  hledá spásu v alkoholu a přitom jaksi zapomíná na okolní svět včetně svého syna, Milouovou náplní je levicová agitace a organizace stávek, Jacky, ačkoliv imitátor nenadaný, usiluje za každou cenu o svojí imitátorskou one-man show.

   Pigoilův syn Jojo, který živil sebe i svého otce pouliční hrou na harmoniku je posléze otci odebrán z péče a Pigoil ho může vidět až tehdy, když bude mít stabilní práci a stálý příjem. Zápletka vskutku nikterak hluboká, přesto však účinná. Naši tři přátelé a další bývalí zaměstnanci Chansonie se rozhodnou zkrachovalý podnik vlastními silami oživit. Přesvědčí tedy nechutného magnáta Galapiata, coby nového majitele Chansonie, aby jim uzavřený kabaret  pronajal. Vítanou posilou je talentovaná zpěvačka Douce, která však představuje to jediné, co v nově vzkříšené Chansonii stojí za shlédnutí. Když Douce odchází za lepším angažmá, znamená to pro kabaret další smrtelnou ránu. Nebyl by to správný francouzký film, aby mu nechyběla milostná zápletka: odchod Douce znamená rovněž zlomené srdce pro siláckého odboráře Miloua. Pigoil, Jacky ani Milou však boj za navrácení kabaretní slávy a navrácení své lásky rozhodně nevzdávají!

   Paříž 36 diváka neohromí hlobokou zápletkou, složitým dějem ani do posledního detailu propracovanými postavami. Mimochodem, z dalších postav stojí za zmínku jistě Pan Rádio, podivínský stařík, který posledních 20 let strávil za zdmi svého bytu, o světě má ovšem přehled jako málokdo a v kabaretním prostředí sehraje svou významnou úlohu. Nejsem si jist, že na první pohled poznáte, že Pana Rádio ztvárnil legendární Pierre Richard...

   Pro tento film je klíčová dobová atmosféra, kterou se režiséru Barratierovi podařilo za navodit prakticky dokonale. Děj je i přes několik dějových linií poměrně jednoduchý, přesto však nabízí momenty pobavení i dojetí a dokáže diváka strhnout. Gérardu Jugnotovi v roli Pigoila a dalším zaměstnancům Chansonie jistě budete držet v jejich úsilí palce. Celkový dojem a atmosféru Paříže 36 pak dotváří velký počet propracovaných kabaretních scén, které ovšem i přes kvalitní ztvárnění občas zpomalují dějový spád.

   Celkově lze Barratiérův film hodnotit jako povedenou sondu do období Paříže druhé poloviny 30.let, která je podpořena propracovanou atmosférou. Právě tato atmosféra dodává příběhu, byť ne nijak pronikavě dokonalému, poutavost a zajímavost. Paříž 36 není převratným kinematografickým počinem ani kasovním trhákem, přesto návštěva kina rozhodně v tomto případě není ztrátou času, ale zajímavou exkurzí do pohnuté doby třicátých let ve Francii a do světa kabaretů, jejichž povrchní lesk může v pozadí ukrývat dřinu, pot, zklamání a spletité lidské osudy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář